Běžná forma případové sociální práce v praxi je schůzka „jeden na jednoho“. Ať už v kanceláři, doma, na pokoji v pobytovém zařízení nebo jinde. Různých „konstelací“ může však nastat celá řada, přičemž já bych se teď rád věnoval situaci, kdy dochází k „přečíslení“ odborníků na schůzce s jedním klientem. V rámci koordinované péče by to měla být poměrně standardní situace, nicméně oproti schůzce ve dvou vzbuzuje s
pecifické otázky a dilemata. Začnu hned příkladem z minulého týdne:
S klientem Liborem jsme se setkali společně s Lenkou, pracovnicí Sdružení Práh z kavárny Café Práh. Tomuto setkání předcházely dvě schůzky obou našich organizací, tedy Sdružení Podané ruce a Sdružení Práh (viz blog „Na prahu spolupráce“). Už tam jsem se dozvěděl, že Libor nastupuje na pracovně – rehabilitační místo v kavárně a v souvislosti se svou drogovou minulostí bude mít stanovenou podmínku udržovat minimálně tříměsíční kontakt s pracovníkem Sdružení Podané ruce. Nicméně také jsem tušil, že Libor z této podmínky není nikterak nadšen…
Po příchodu do kavárny jsem nejdřív pohledem zachytil pracovnici Lenku, se kterou jsem se přivítal a která mě pozvala ke stolu, kde už seděl Libor. Lenka nás seznámila a potom vysvětlila kontext celého setkání – měli bychom se domluvit, co z nabídky Sdružení Podané ruce, a především Pasáže, bude pro Libora zajímavé – tak aby s námi kontakt neudržoval pouze z důvodu, že musí. K tomuto cíli jsem se přidal, s tím, že bychom se nejprve pobavili o možné spolupráci bez ohledu na podmínku Sdružení Práh – a až ve chvíli, kdy bychom se nedohodli, začneme mluvit o tom, jak s tím naložit.
Mým nevysloveným cílem bylo také trochu uvolnit atmosféru, vytvořit co nejvstřícnější prostředí, ve kterém by bylo možné rozpustit tu tenzi, kterou jsme všichni cítili: já a Lenka jsme byli na úplném začátku nadějné, nicméně nejisté spolupráce našich organizací a Libor byl v poměrně nevýhodném postavení: nositel několika diagnóz, „komplikovaný případ“, ke kterému se musí sejít zástupci hned dvou organizací. Sám to několikrát komentoval: „To není možný, že jsem tak blbej! Že mi musí pomáhat hned dvě organizace…“
Nevím, jestli se rozpuštění této situace podařilo, jestli jsem nezačal moc brzy se sdělováním nabídky naší služby. Možná jsem kromě kladení otázek, prostřednictvím nichž jsem chtěl Libora více poznat, mohl možná také říct něco víc o sobě jako člověku anebo zkusit zavést úplně neformální konverzaci. Myslím ale, že k nastavení alespoň snesitelné atmosféry přispěla Lenka – která měla kromě pomáhající role taky roli zaměstnavatele, který Libora chce přijmout, resp. přijal – ovšem za určitých podmínek.
Schůzka trvala necelou hodinu a výsledek byl pro mě opravdu jedinečný a zajímavý. Ačkoliv jsme pro Libora měli s Lenkou „připraveno“ psychologické poradenství a podpůrnou skupinu, Libor si z naší nabídky vybral dluhové poradenství spojené s právní pomocí. Tím se jakoby vymanil z „řešení svojí závislosti“ (která mu osobně starost nedělá), nicméně vyhověl podmínce „spolupracovat s drogovou službou“. Mně osobně se tento výsledek velice zamlouvá, protože klient z této situace nevyšel jako člověk, který by byl dvěma pracovníky „dotlačen“ k řešení svého problému (jenž sám nepociťuje), ale jako člověk, který dokázal počáteční nepříliš výhodnou situaci přetvořit ve svůj prospěch, aniž by se však vyhýbal svým závazkům.
Je zřejmé, že přítomnost více „pomáhajících“ nemusí být přímo úměrná míře podpory, která ze situace vyplývá. Někdy to může být naopak hodně „nátlakové“ a nerovné rozložení sil – stačí si představit různé komise na městských úřadech, kdy se projednává záškoláctví nebo jiné přestupky u dětí.
To však rozhodně není důvod se takovýmto schůzkám vyhýbat, naopak! Je však nadmíru důležité se na ně připravit, avšak ne ve smyslu „připravit se na klienta“, ale spíše připravit prostor (v nejširším slova smyslu), ve kterém se klient bude cítit příjemně. V příkladu s Liborem si například myslím, že k tomu pomáhal:
- výběr prostředí: kavárna je velice příjemné místo, které napomáhá pocitu bezpečí a důvěry, přestože šlo o budoucí pracovní prostředí Libora – možnou nevýhodou by byla narušená anonymita, pokud by stoly byly ještě blíž u sebe a hovor by byl slyšet
- předchozí seznámení obou služeb a navázání vztahu mezi pracovníky: to bylo účelem dvou předchozích setkání mezi Sdružení Práh a Sdružením Podané ruce; myslím, že důvěra, která je mezi pracovníky vytvořena, může zvýšit pravděpodobnost vytvoření důvěry i ve vztahu s klientem
- jasný cíl setkání: v našem případě jsme hned na začátku vyslovili cíle setkání – představit nabídku Pasáže a vytvořit dohodu o spolupráci – a to určovalo i strukturu setkání
- již vytvořený dobrý vztah mezi klientem a alespoň jedním pracovníkem: velkým ulehčením bylo, že Libor s Lenkou se už znali a byla mezi nimi vytvořena základní důvěra; Lenka už také věděla, jak nejlépe s Liborem mluvit a já jsem se to od ní mohl učit
- velký prostor věnovaný klientovi, jeho postojům, otázkám, názorům: podle mě je možné vyvážit „přečíslení“ pracovníků tím, že hlas klienta má nejvyšší důležitost, je brán vážně a je mu věnováno maximum prostoru
- jasný závěr: na konci došlo k opakované rekapitulaci závěrů setkání, které byly jasné, srozumitelné, byly dohodnuty konkrétní termíny a cíle včetně dalšího společného setkání
Samozřejmě mám po setkání i spoustu otázek i pochybností a nápadů, co by se dalo udělat jinak, k nimž patří:
- větší prostor pro uvolnění atmosféry: možná jsme se mohli s Lenkou i na tomto předem dohodnout – kdo se o to bude starat víc, nebo jestli oba…
- všechno o klientovi i s klientem: čím dál víc mi přijde téměř zbytečné dozvídat se o klientovi něco předtím, bez jeho přítomnosti; myslím, že když má klient možnost představit se sám svými slovy, napomáhá to pozdějšímu dobrému vztahu
- zapojení klienta do přípravy schůzky: nevím, zda v tomto, ale v některých případech se rozhodně vyplatí připravovat schůzku společně s klientem – dát mu možnost říct si, jestli by se neměl účastnit ještě někdo další, dát mu možnost zvolit si prostor, délku, témata,…
Samozřejmě se každá schůzka bude lišit podle svých cílů, podle složení, kontextu. Při velkém „přečíslení“ se potom dá rozhodně inspirovat modely případových konferencí z oblasti sanace rodiny, např. na stránkách organizace Rozum a cit nebo Šance pro Tebe.
Pavel Nepustil
