Poskytovatel služeb jako člen rodinného systému

family processInspirací a vodítkem pro mnohé modely case managementu může být článek „Pečovatelé, mladí lidé s komplexními potřebami a více poskytovatelů služeb zároveň“. V kvalitativním výzkumu se autoři snažili odhalit interkační vzorce, které vznikají, když je do podpory rodiny s dětmi nebo mladistvými zapojeno víc institucí.
Článek dobře dokumentuje, jak systémy psychosociální podpory přímo zasahují do rodinných vztahů, ač se snaží tvářit a chovat velice objektivně a nestranně. Je naivní si myslet, že tyto systémy stojí vně rodiny. Poskytovatelé služeb se spíše stávají dalšími členy rodiny. Autoři odkazují na řadu materiálů, zejména z oblasti rodinné terapie, kde je tato myšlenka dále rozpracovávána a obhajována. V případě totiž, že si poskytovatel přizná svoji aktivní účast v rodinném systému, musí nevyhnutelně přijímat částečnou odpovědnost za vše, co se v rodině děje.
Autoři dále konstatují, že čím více poskytovatelů je zapojeno do rodiny, tím dochází ke komplexnějším interakcím a tím více je zapotřebí koordinace. A zatímco koordinace může vést ke stabilnímu prostředí pro pohodu v rodině a kvalitní výchovné prostředí, fragmentace způsobuje spíše opak: konflikty, nejistotu a nestabilitu.
Autoři tedy doporučují zaměřit se podrobně na fázi vyjednávání o způsobu a obsahu poskytovaných intervencí, a to jak těch, které jsou určeny dětem a mladistvým, tak těch, které jsou určeny pro rodiče. Zásadní je komunikovat jak s dětmi, tak s rodiči, a minimalizovat situace, kdy se setkávají pouze odborníci mezi sebou. To klade určité nároky na sdílení informací, kdy je dobré, aby institucionální prostředí umožňovalo sdílení informací za účelem vytváření dohod a plánování.
„Finally, our data also show that the more systems that are involved with a family and a YPCN, the more complex the interactions become. Different service systems may establish divergent patterns of interaction simultaneously or, when well coordinated, provide a unified, easily navigated set of relationships for families and adolescents, much in the same way that a strong working relationship between two primary caregivers provides a more stable environment for a child to grow up in. When system coordination is fragmented, or worse, roles are contested, the patterns of interaction between multiple system providers and between system providers, caregivers, and adolescents can become very conflicted.“ 202
„…we did note that the better service providers are at engaging both adolescents and their caregivers, the more likely both were to become triangulated, seeking alliances or experiencing conflict with their service providers. The more that service providers empowered families to look after their own needs, advocating for them to secure the resources they needed, the less likely families were to experience problematic relationships with the providers. In contrast, four of the five patterns described in this article tended to produce some degree of conflict. Only family empowerment appeared to be unequivocally positive for the child.“ 203
Citace: Ungar, M. Liebenberg, L., Landry, N., Ikeda, J. (2012). Caregivers, Young People with Complex Needs, and Multiple Service Providers: A Study of Triangulated Relationships. Family Process, Vol. 51, No. 2.

Advertisements

Případová a komunitní sociální práce: rozdíly v ideologiích

V lednovém čísle časopisu British Journal of Social Work vyšel článek shrnující výzkum porovnání ideologií, ze kterých vycházejí komunitní sociální pracovníci na jedné straně a případoví sociální pracovníci na straně druhé.

Už samotné rozdělení je zajímavé. Výzkum byl realizován v Izraeli a vychází z konceptů západních zemí. V úvodu autoři Makaros a Weiss-Gal píší, že komunitní a případová práce se nejprve vyvíjely samostatně a potom později ve dvacátém století byly zahrnuty pod jednu disciplínu – sociální práci. O případové práci hovoří jako o primárním způsobu realizace sociální práce v západních zemích.

Výsledky ukazují některé rozdíly, které by se daly shrnout tak, že komunitní sociální práce je orientována víc na sociální změnu a citlivější k sociálním nerovnostem, zatímco případová sociální práce je více individualistická a může směřovat k udržování sociálních nerovností. Ideologie komunitní sociální práce je tedy spíše kolektivistická se závazkem k sociálním cílům. Ideologie případové sociální práce individualistická, orientovaná na cíle jednotlivce. V diskusi však autoři upozorňují, že u jiného vzorku respondentů by výsledky mohly být jiné…

Trochu mi to připomnělo diskusi na kulatém stole, který pořádal časopis Sociální práce v Praze v souvislosti s přípravou nového zákona o sociální práci. Diskuse o podstatě, definici sociální práce pro mě byla asi nejzajímavější. Padaly termíny jako „pomoc člověku“, „pomoc s interakcemi“, „ochrana lidské důstojnosti“, nicméně kolektivistický diskurz mířící k sociální změně mi tam chyběl. Možná máme málo komunitní sociální práce v ČR? Anebo se komunitní pracovníci neúčastní těchto jednání? Nebo nejsou zváni?

 

Oddělené světy zdravotních a sociálních služeb

....jako jeden z nejpalčivějších problémů vidí nedostatek komunikace mezi zdravotní péčí a soiálními službami...

….jako jeden z nejpalčivějších problémů vidí nedostatek komunikace mezi zdravotní péčí a soiálními službami…

Na prosincovém semináři zmínil Jan Stuchlík problém neprobíhající komunikace mezi sociálními a zdravotními službami a v diskusích i kuloárech toto téma žilo dál. Při opětovném pročítání publikace Barbary Holt „The Practice of Generalist Case Management“ jsem našel odstavec, který tuto situaci dobře popisuje jako výchozí pro zrod case managementu v USA (tedy v době zhruba před padesáti lety):

„Lékaři a sestry byli žádáni o zprostředkování zdravotních služeb a sociální pracovníci byli vyhledáváni pro sociální služby. Tyto dva systémy s různou orientací, ač měly oba na zřeteli klientovo blaho, jednaly často zcela protichůdně. Tým lékařů často plánoval více péče, zatímco sociální pracovník usiloval o snížení závislosti jednotlivce na systému. Case management se objevil jako odpověď na tuto fragmentaci a je považován jako krok směrem ke zlepšování systému dlouhodobé péče.“

Ohlédnutí za seminářem Case Management v ČR 2013

Odkaz

Case Management se zotavujícími se uživateli návykových látek: metodická příručka

S radostí oznamujeme, že je dostupná on-line verze metodické příručky s názvem Case Management se zotavujícími se uživateli návykových látek, kterou jsme sepsali zejména na základě našeho tříletého zavádění case managementu v Brně. Vydal jí Úřad vlády, Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti. Velice děkujeme editorce Lucii Grolmusové a jejím kolegům z NMS za skvělou spolupráci.